Z historie sboru

1895-1968

Po vydání tolerančního patentu (1781) se v Poděbradech přihlásil k evangelické církvi jen jeden muž – Jan Jelínek. Téměř po 90 letech (1870) byla zde zřízena kazatelská stanice libického sboru, která měla 250 členů. V roce 1892 se sešlo 71 bratří a sester z města i okolí, kteří v přítomnosti hořátevského faráře Fr. Kociána a libického A. Jelena navrhli, aby byl utvořen samostatný sbor. Ten byl schválen vrchní církevní radou ve Vídni až v r.1895. V době mezi oběma válkami patřil poděbradský sbor k početně největším v naší církvi.

 Po druhé válce došlo k úbytku členů hlavně odstěhováním do pohraničí, nikoli výstupy. Složení členstva je dáno způsobem života v Polabí a lázeňským rázem města. Polovička členů jsou dělníci a zemědělci, druhou polovičku tvoří administrativní zaměstnanci a důchodci. Práci ve sboru koná duchovní se staršími a některými dalšími členy, kteří se podílejí na pastoraci. Od svého počátku v r. 1895 do r. 1968 měl sbor tři faráře. Prvním byl Alois Ludvík Jelen (1895-1909), po něm až do konce roku 1930 František Šustr, kterého vystřídal ve sboru ThDr. Josef B.Jeschke (1931-1961). Ten již od konce roku 1948 přednášel na bohoslovecké fakultě a je od r. 1953 vedoucím katedry praktické theologie na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze, kteréžto činnosti se věnuje výhradně od roku 1961, kdy se vzdal duchovenské práce. Ve sboru po dvacet let pracovala jako katechetka a poté jako vikářka Antonie Slámová. Od 1. ledna 1962 je farářkou sboru Marie Čejková, působící ve sboru dříve po tři roky jako vikářka. Prvním kurátorem, který stál u zrodu sboru a stavby prvního kostela, byl v letech 1895-1931 vděčně vzpomínaný Jan Urbánek. Po něm do r. 1958 byl kurátorem Ladislav Ruml, starající se pečlivě o finanční zabezpečení sboru, třetím kurátorem je Jaroslav Hampl, jemuž připadl úkol starat se v r. 1962 o přestavbu staré fary na novou modlitebnu. První modlitebnou sboru byla od roku 1870 najatá místnost na náměstí. 1. listopadu 1878 otevřel sbor modlitebnu novou, získanou koupí a přestavbou státního objektu. Regulační úpravy a komunikační potřeby města si vyžádaly v květnu 1962 zrušení této budovy a současně se začalo s přestavbou staré fary původně podle návrhu arch.ing. B.Bareše, čímž vznikla nová skromná, ale útulná modlitebna, která byla odevzdána svému účelu 16. prosince 1962. Potřebné finanční náklady (celkem 213.000 Kčs) byly získány jednak půjčkami synodní rady a dary Jeronymovy jednoty, jednak příkladnou obětavostí celého sboru. Za 4 roky mohl sbor splatit dluh 64.000 Kčs a do takto získané modlitebny instaloval nové varhany. Všechna práce je ve sboru nyní zaměřena na jeho vnitřní budování. Má nyní kolem 2000 duší.

(in CÍRKEV V PROMĚNÁCH ČASU 1918-1968, Kalich-Praha 1969, sborník k 50. výročí spojení Českobratrské církve evangelické)

1969-1998

V polovině 1990 ukončila své jednatřicetileté působení ve sboru jeho čtvrtá farářka Marie Čejková-Taichová. Vikářské místo, na kterém vedle profesora J.B.Jeschkeho začínala, již obsazeno nebylo. Do roku 1990 ještě sbor zaměstnával sborovou sestru – do 1971 A.Hejlovou (44 hodin týdně!), pak J.Kubíčkovou – a kostelníka, zahradníka. Pilné pastorační a křesťanské služby se účastnilo několik dalších sester. V čele dnes osmnáctičlenného staršovstva se v uplynulých 30 letech vystřídali kurátoři Jaroslav Hampl, Josef Lounek st., Vlastimil Hajský, Vladimír Kubíček, Pavel Polnický a Josef Lounek ml. Od roku 1990 do roku 2011 je poděbradským farářem Pavel Dvořáček.

V roce 1968 měl sbor ve svém adresáři 1968 jmen. Při sčítání lidu v roce 1991 se v Poděbradech přihlásilo k českobratrskému evangelickému vyznání 1101 občanů; dnes víme o 850 jménech. Z toho se ke sboru nějak hlásila vždy zhruba polovina a skutečně účastnilo 7-10%.

Ačkoliv poděbradský sbor patřil v seniorátě vždy k početně nejsilnějším, žije i on spíš v malých skupinkách: biblických hodin na více místech, dětí, mládeže, dřív i pěveckého sboru a třicátníků. Osmašedesátý ani devětaosmdesátý rok neznamenal v tomto ohledu výrazné vybočení. Snad jen dětí se začalo objevovat víc, spíš ovšem v týdnu než v neděli. Neděle přesto tvořila vždy skutečné centrum sborového života všech generací. Pravidelná práce s nejmladšími vrcholí poslední léta zejména o vánocích velkolepou divadelní slavností a o prázdninách letním táborem. Celé rodiny se setkávají nejraději při zahradních slavnostech nebo společné rekreaci.

Mládež si od poloviny osmdesátých let prožila působení tak řečených „brášků“ holešovického (charismatického) ražení. Snad i užitečná lekce polabskému evangelictví, jenže natolik svébytná a vlastně bez zájmu a naděje pro zbytek sboru, že i bez většího ohlasu. V devadesátých letech odešli tito „externisté“ hledat jinam.

Ekumenicky nejotevřenější a nejzajímavější bývala pravidelná setkání třicátníků. Dnes zveme kruh poděbradských křesťanů i dalších zájemců alespoň k příležitostným přednáškám a besedám. Pravidelně se konají ekumenické novoroční bohoslužby. Pěvecký sbor (do 1990 a pak krátce 1992) vzpomíná i na spolupráci s katolíky.

Hodně úsilí a starostí vyžadovala průběžná péče o budování a údržbu modlitebny upravené po zbourání kostela 1962 z původně selského stavení tzv. staré fary. Hydrogeologické a statické problémy této dvousetleté budovy si po r. 1994 vynutily její zcela zásadní stavebně technickou rekonstrukci. Základní kámen k novostavbě kostela z r. 1935 už zřejmě zůstane jen památníkem někdejších plánů a snů. Vzhledem k současné situaci se sbor rozhodl „doadaptovat“ stávající modlitebnu podle návrhu ak.arch. Jiřího Veselého v důstojný a účelný sborový dům. S pomocí Jeronymovy jednoty (200.000) a jiných, ale především vlastní obětavostí členů sboru se podařilo uskutečnit první etapu v hodnotě 1,5 milionu Kč, další nás čekají v nejbližším tisíciletí.“

(in CÍRKEV V PROMĚNÁCH ČASU 1969-1999, Kalich–Praha 2002)

2000 - 2018

Do nového tisíciletí vstoupil sbor s nově adaptovaným sborovým domem. Po úpravě modlitebny byl vybudován moderní sborový sál a kuchyňka (2000). Patrový sál s ochozem nese jméno Ekklésia a slouží jak k pravidelným setkáváním sborovým (kavárnička, střední generace, sborové dni, přednášky), tak si jej členové i nečlenové sboru půjčují pro různé rodinné oslavy a setkání.

S novými prostorami souvisí též rozvoj sborové aktivity „Večery Ekklésia“ – občasné přednášky pro veřejnost s tématy nejen úzce církevními a hlavně zajímavými hosty. Touto aktivitou sbor vstoupil do povědomí poděbradské veřejnosti a vystřídalo se při ní několik desítek osobností zvučných jmen.

„Účast a zájem o biblické hodiny se zvýšil zřejmě tím, že jsme je zrušili“, napsal do zprávy o životě sboru za rok 1999 s nadsázkou sobě vlastní kazatel Pavel Dvořáček. Informoval tak o vzniku pravidelného pondělního odpoledního setkávání převážně seniorů, které skomírající biblické hodiny nahradilo. Setkání nese název „Kavárnička“. Během kavárničky se zpívá (hlavně ze zpěvníku Svítá), otevírá a vykládá bible, vede se rozhovor. Jak z názvu aktivity vyplývá, obnáší též část, při které si na své přijdou i chuťové pohárky, zvlášť když se pravidelně slaví i narozeniny účastníků. Těch je v průměru 15-20, každý (ano každý!) týden, již téměř dvacet let. Vedle bohoslužeb je to hlavní stálice sborového života. Biblické hodiny pro děti, konfirmační, mládež, střední generace – tyto standardní sborové aktivity měly v průběhu let své standardní výkyvy (tzv. evangelické sinusoidy), ale kavárnička se drží stále.

K tradičním sborovým aktivitám patří dětské tábory, sborové rekreace, vánoční divadelní představení. To se nezměnilo, ani když v roce 2011 po dvaceti letech služby vystřídal Pavla Dvořáčka nový kazatel Martin Fér. V souvislosti se střídáním kazatelů došlo k větší rekonstrukci budovy fary. V krátkém mezidobí tehdy sloužil ve sboru farář Bob Baštecký.

K novým aktivitám poslední doby patří Noc kostelů, sborové autobusové zájezdy, káva po bohoslužbách. Pod vedením seniorátní farářky Miloslavy Hofmanové se začaly scházet maminky s dětmi. Tradičně (od r. 2003) se u nás koná „Polabská evangelická pouť“ – seniorátní setkání pro všechny generace. V souvislosti s opravami kulturní památky altán Gloriet v letech od r. 2015 se konalo několik akcí, které snad pomohly navázat kontakt se spřátelenou necírkevní veřejností. Uvidíme, jestli zůstane jen u jednorázového kontaktu.

Finanční situace sboru měla své výkyvy. Zvláště v dobách všech rekonstrukcí, adaptací a oprav byla atmosféra kolem financí snad až tísnivá. To se v poslední době změnilo. Staršovstvo cíleně pracuje na zvýšení obětavosti s výhledem na finanční soběstačnost církve. Daří se zvyšovat výběr saláru, prozíravost našich předků nese ovoce v podobě ne malých nájmů z 25 ha polností, přišlo několik neočekávaných příjmů z dědictví či darů, využíváme městské i státní dotace. Co se týče blízké budoucnosti, peníze jsou tím posledním, co nám chybí.

Velká část sborové práce a úsilí o to, aby sbor „držel pohromadě“ stojí vždy na osobě kurátora či kurátorky. Těmi v uplynulém období byli Helena Exnerova a Michal Povolný. O farní zahradu a drobné opravy všeho druhu se neúnavně stará bratr Jan Síla. Jména mnoha dalších si najděte na internetu, třeba ve sborových dopisech nebo výročních zprávách. Je jich mnoho.

Co je před námi? To nevíme. Aktivit se u nás děje celkem dost (a někdo říká „až moc“), ale prostor pro další rozvoj či vývoj tu je (máme plno schopných muzikantů, mohl by být pěvecký sbor, cílenější nabídka pro veřejnost, diakonická práce, lepší práce s dětmi, mládeží i s ohledem misijním.) Určitě nechceme být aktivisty, spíš udržet co nejširší prostor k setkání a setkávání. Tomu horizontálními i tomu vertikálnímu. Tušíme, že v budoucnosti budeme asi muset víc myslet na menší sbory v okolí. Jsme zvědavi, co se dočteme v publikaci „Církev v proměnách času IV.“

(Z publikace Církev v proměnách času III)