Josef B. Jeschke (poděbradští faráři)

Píše se rok 1931, do důchodu odchází dosavadní kazatel farář František Šustr (Sborový dopis ČCE Poděbrady, září 1916) a přichází do Poděbrad nový, devětadvacetiletý kazatel, farář Josef B. Jeschke. Ve svém instalačním kázání (28. 9. 1931) promluvil na verše z Izaiáše 55, 1 „Kdo uvěřil kázání našemu? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno?“ a z Epištoly Římanům 3, 31: „Což tedy zákon vyprazdňujeme? Nikoliv, nýbrž zákon tvrdíme.“ J. B. Jeschke byl významným kazatelem a právě problematika významu kázání ho provázela celý život.

Josef Jeschke se narodil 9. 9. 1902 ve Žďárkách u Náchoda. Mládí však prožil v Kutné Hoře, kde vyrůstal pod vlivem br. faráře a seniora Viktora Szalatnaye, kterého sám považuje za svého významného učitele. Po studiích na teologické fakultě, kde mezi jeho učiteli musí být především jmenován prof. J. L. Hromádka, absolvoval stáže v zahraničí (Basilej, Curych, Glasgow). V Basileji se seznámil se svou budoucí ženou Mete Bűrke a po svatbě rozšířil iniciály svého jména na J. B. Jeschke (či zkráceně JBJ). Spolu měli dvě děti, syna Amose, který byl farářem v Aši a dceru Rut, která vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK – obor biologie.

V letech 1927-1931 působil J. B. Jeschke jako vikář a od r. 1928 jako farář v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1931 přichází do Poděbrad, kde působí plných třicet let, až do roku 1961.

Rozsáhlou činnost prof. J. B. Jeschke-ho lze v podstatě rozdělit do tří oblastí: oblast kazatelská a práce ve sboru, oblast pedagogická, oblast publikační.

1. Oblast kazatelská a práce v poděbradském sboru. Profesor Jeschke byl bezesporu výborný kazatel. Jeho kázání byla vždy pečlivě rozmyšlená a připravená. Velice často byla v jeho kázáních výzva: “Ze slyšení roste víra“. Ve svém pojednání „Nauka o kázání“ je prvá kapitola nadepsána slovy: „Slovo přede vším“. Velice soustředěně se staral o poděbradský sbor, jak lze dokumentovat i pečlivě a detailně psanou kronikou Českobratrského sboru evangelického v Poděbradech. V práci ve sboru se důsledně věnoval i výchově dětí. On sám vychoval stovky konfirmandů. Pravidelně organizoval setkání učitelů nedělní školy v tzv. Přípravce, kde diskutovali společně biblické téma a způsob, jak nejlépe je dětem vysvětlit. Po válce vyučoval náboženství na tehdy založeném poděbradské gymnasiu – Kolej Jiřího z Poděbrad. 
2. Oblast pedagogická. J. B. Jeschke se stal docentem na katedře systematické teologie Komenského teologické fakulty v roce 1948, po obhajobě habilitační práce: „Bohoslovecké předpoklady Husovy reformace“, kterou vypracoval již během 2. Světové války. V roce 1952 byl jmenován profesorem a stává se vedoucím katedry praktické teologie. Metodicky v praktické teologii postupuje podle hesla: „od biblického textu ke kázání“. Teorii konfrontoval s dlouholetou praxí faráře. Někteří jeho žáci pak působili i jako vikáři v Poděbradském sboru (např. Jaromír Sklenář, Marie Čejková, která se později stala poděbradskou farářkou). Při výuce konfirmandů kladl důraz i na znalost Heidelberského katechismu, který sám v roce 1948 přeložil do češtiny.
3. Oblast publikační. Profesor Jeschke byl mimořádně literárně činný. Své úvahy publikoval především formou menších článků, jejichž počet však přesahuje 1000. Z rozsáhlejších děl lze uvést: „ Nauka o kázání“, či učebnice: „Rozličná učení“, nebo: „Knížka o pravoslaví“. Velice aktivně působil ve sdružení Kostnická Jednota, což je v podstatě prvá ekumenická organizace u nás. V padesátých letech se stává na dobu 18 let jejím předsedou. Mnoho jeho úvah bylo publikováno v týdeníku Kostnické Jiskry.  

Závěrem. V roce 1961 přenechává prof. J. B. Jeschke vedení poděbradského sboru své žačce Marii Čejkové, avšak až do roku 1964, kdy odchází z Poděbrad do Prahy, mívá sám ještě častá kázání. Ke konci života trpí anginou pectoris. Prof. ThDr. Josef B. Jeschke, emeritní profesor, umírá dne 23. 9. 1977, čtrnáct dní po svých 75tých narozeninách.  

(napsal Vladimír Rudajev)