(…) Byl to typický syn probuzeného Podřipska, syn patriarchálního bechlínského písmáka; jeho srdce hořelo láskou k národu a k církvi, jejímž byl služebníkem. Miloval své drahé Podřipsko a byl mu v této lásce věrný. Poděbradům věnoval více než dvacet let horlivé práce.

Narodil se 3. září 1868 v Bechlíně u Roudnice, studoval v Praze, ve Vídni, v Halle, v Ženevě a v Edinburku. Ovládal plynně několik jazyků. 7. V. 1893 byl ordinován k duchovenskému úřadu dp. superintendentem J. E. Szalatnayem ve Velimi, kde byl tehdy vikářem. V r. 1889 se stal farářem nově založeného sboru v Opolanech. Charakteristickou památkou na jeho působení a smýšlení je opolanský hřbitov; na tom je totiž demokratická rovnost. Nedovolují se tam žádné hrobky aneb nákladné hroby, ani se neprodávají žádná místa. Rovy jsou ve stejném pořadí vedle sebe, každý hrob je opatřen stejnou mramorovou deskou se jménem a dátem úmrtí zemřelého. Chudým opatří desku sbor.

Po smrti zdejšího faráře dp. A. L. Jelena stal se Frant. Šustr farářem v Poděbradech. Dobu jeho zde působení možno nazvat požehnanou. Horlivě se staral o svůj milovaný sbor a přece ještě nalezl čas k přerozmanité práci kulturní, literární i politické. Napsal dosud nejužívanější „Katechismus pro českobratrské evang. dítky a konfirmandy“[1], přeložil z francouzštiny vysvětlivky spisu „Čtyři evangelia a Skutkové sv. apoštolů“, uveřejnil přemnohé essaye, stati a články, týkající se zájmů církve českobratrské. Jako člen okresního školního výboru mnohé dobré věci prospěl. Od r. 1926 byl předsedou československo-dánské společnosti a jako vlivný člen strany republikánské[2] často měl příležitost podporovat věci stavu a národu prospěšné. Pro zásluhy o pěstění vztahů československo-dánských byl vyznamenán řádem Danenbroya. Osobně byl vlídný, hotový posloužit každému, komu mohl, v hlásání zásad nábožensko-mravních byl přísný, nekompromisní a nebojácný, pohotový řečník, muž všestranně vzdělaný a věrný nositel českobratrských zásad. Když skoro čtyřicet let věnoval službě národu a církvi, odešel 1. ledna 1931 na zasloužený odpočinek. Žel Bohu, že se mu dlouho netěšil, právě když byla psána tato část kroniky, koncem srpna 1933, stižen byl záchvatem mrtvice a 19. října se rozžehnal s námi navždy. Oplakán věrnou chotí a řadou blízkých příbuzných, oželen tisícihlavými zástupy přišel naposledy z Prahy v to svoje milé Polabí, aby na tichém hřbitově v Libici n. C. čekal hlasu Páně vzkříšení.

Zápis v kronice pokračuje líčením dění v r. 1931, začíná krátkým hodnocením práce faráře Šustra v poděbradském sboru.

Rok tento byl rokem velikých změn v našem sboru. Od 1. ledna t. r. odešel totiž do výslužby druhý farář poděbradského sboru, dp. František Šustr, který zde působil od r. 1910. Na Nový rok kázal v Poděbradech naposled. Sbor poděbradský i poděbradská veřejnost ho bude vzpomínati jako zastánce práv Českobratrské církve evangelické a jako věrného kazatele Slova Božího. Vedl poděbradský sbor v dalším jeho vývoji duchovním i vnějším a podařilo se mu za doby jeho působení dáti mu pečeť pevného sboru, jehož členové pochopili, co je smyslem církve. Možno říci, že se sbor vnitřně utvrdil a že mu byly dány znatelné předpoklady, aby obstál a prokázal se býti v budoucnu duchovně nadějnou částí protestantské církve. Za působnosti svého druhého faráře stal se sbor významným pro celou církev. Zdejší město v této době dvacetiletého působení faráře Františka Šustra vzrostlo nečekanou měrou v lázeňské město české, kterážto okolnost začala sem přiváděti celou řadu hostí z našich i cizích církevních kruhů, kteří byli tak upozorňováni jednak na sbor a i na jeho dobrého kazatele. Jméno sboru, již z působnosti jeho prvního výtečného faráře dp. Al. Jelena známé, nabylo za působení dp. Frant. Šustra nového významu. Jestliže však sbor měl již prací těchto svých duchovních vytčené směrnice, tím palčivější se stala otázka nástupce. Farář Fr. Šustr nikoho za svého nástupce sboru neoznačil. Jakkoliv uměl pevně říditi běh a osudy sboru, ponechal mu naprostou volnost ve volbě nástupce. (…)

[1] Katechismus pro českobr.ev.dítky a konfirmandy, Poděbrady, 1925. (JŠ)

[2] Míněna je Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, dříve Agrární strana (lidově Agrárníci), jeden z nejvlivnějších hráčů na politické scéně první republiky. (JŠ)

(ze sborových kronik vybral Jiří Šamšula)