Marie Čejková Taichová (poděbradští faráři)
Koncem padesátých a počátkem šedesátých let minulého století prožívá poděbradský sbor nelehké chvíle. Národní výbor totiž rozhodl o zbourání kostela, ale nerozhodl o jeho náhradě. Probíhají složitá jednání mezi národním výborem a představiteli poděbradského evangelického sboru. A právě v tuto dobu, 18. 4. 1959, přichází do sboru mladá absolventka teologické fakulty Marie Čejková. Prvé tři roky působí jako vikářka sboru. Ujímá se především práce s dětmi, působí na školách a účastní se jednání s národním výborem. Národní výbor posléze povoluje přestavbu staré fary na novou modlitebnu.
Po odchodu prof. Jeschke do důchodu se od 1. 1. 1962 ujímá vedení poděbradského sboru. V tu dobu má poděbradský evangelický sbor 2105 členů a patří k nejpočetnějším sborům církve. Tedy po třech vynikajících kazatelích přichází žena a je třeba zdůraznit, že ve své kazatelské činnosti důstojně navazuje na své předchůdce. Je pověřena vedením pravidelných bohoslužeb každou neděli a o svátcích v Poděbradech, vedením bohoslužeb v Koutech a v Křečkově, konaných jednou měsíčně a dále vedením shromáždění pro děti, které se koná každou neděli dopoledne po bohoslužbách. Aktivně zapojuje do činnosti v pěveckém sboru naší církve, který v tu dobu má velmi dobrou úroveň.
Počáteční období působení sestry M. Čejkové bylo skutečně velmi obtížné, zejména vzhledem k demolici starého kostela a zajištění nové modlitebny. Poslední kázání ve starém kostele měla sestra vikářka dne 9. 12. 1962 a prvé kázání v nové modlitebně dne 16. 12. 1962.
Jako projev uznání její obětavé činnosti v prvých pěti letech působení v poděbradském sboru, bylo dne 15. 12. 1963 jednomyslné doporučení M. Čejkové staršovstvem a následné zvolení sborem jako farářky poděbradského sboru. Instalace nové farářky proběhla dne 19. 4. 1964.
Sestra farářka vykonávala skutečně velice náročnou činnost. Kromě služby slova v Poděbradech, Koutech a Křečkově a vedení bohoslužeb pro děti jde i o vedení biblických hodin v Poděbradech, v Kluku, Polabci, Velkém Zboží, v Křečkově a Přední Lhotě a dále o činnost v Kostnické Jednotě, Křesťanské službě, Pěveckém kroužku, vedení konfirmandů, (kterých za svého dvaceti osmi letého působení vychovala ke dvěma stům), pastorační činnost, konání obřadů (křty, svatby, pohřby) a navíc vedení administrativy. Doposud tuto činnost vykonávali farář sboru, vikář a celodenní administrativní síla. Sestra farářka však měla na pomoc jen částečně zaměstnanou úřednici.
Již si asi přesně neuvědomujeme obtížnost služby slova v době normalizace, ale tehdy bylo zvykem, že na bohoslužby chodil pracovník z národního výboru, který sledoval, zda snad nedochází k pobuřování lidí. Jak mi sama sestra farářka sdělila, toto nebylo příliš nebezpečné. Horší byly pohřební obřady, kde mezi pozůstalými často bývali uvědomělí materialističtí soudruzi, kterým stačilo, když uslyšeli, že Kristus je Pánem světa a již podávali stížnost a sestra farářka byla předvolávána ke komisi k objasnění svého kázání. Tedy nic příjemného.
20. listopadu 1976 se sestra farářka provdává z bratra faráře Vladimíra Taicha. I tehdy se projevila její oblíbenost ve sboru. Nabídla totiž staršovstvu, aby farářem sboru se stal její manžel. Sbor však jednomyslně potvrdil ve funkci poděbradské farářky sestru M: Čejkovou - Taichovou a br. farář převzal sbor v Hořátvi.
Vzhledem ke svým srdečním potížím odchází sestra farářka po 32 letech působení ve sboru a po 28 letech jeho vedení, ke dni 30. 6. 1990 do důchodu. Vrací se do rodného Hraběšína (u Čáslavi), odkud ještě i se svým manželem vypomáhá kazatelsky různým sborům. Kolem roku 2005 je však postižena mozkovou příhodou a ochrnutá je připoutána na lůžko. Díky vzorné péči svého manžela žije ještě 5 let, ale 3. prosince 2010, ve věku 77 let, opouští tento svět.
Paní farářko, Vaše kázání byla vždy velikou duševní vzpruhou v šedivých sedmdesátých a osmdesátých letech. Mnohokrát Vám za to děkuji.
(medailonek připravil Vladimír Rudajev)
