... a na zemi pokoj mezi lidmi (štědrovečerní)

K vánocům patří betlém plný rozličných figurek. Vyřezávaný, slepovaný, nebo dokonce živý. Všechny ty figurky v něm vyjadřují, kdo všechno byl do toho vánočního dění zapojen, koho se to týkalo. Kdo všechno se sešel u jeslí narozeného spasitele. A tvůrci betlémů si dávali záležet, popouštěli uzdu své fantazii a přidávali tam mnoho nových figurek, které se v tom biblickém příběhu ani nevyskytovali: různou vesnickou chasu, a rychtáře - a někdy taky sebe. Hezky tím vyjádřili - i my tam patříme, i nás se to týká. Není to jen pradávný příběh, je to náš příběh.

Opravdu se nás to všech týká? Opravdu to pozvání k narozenému Spasiteli platí pro všechny? O všech těch postavách jsme tu v minulých letech mluvili, dokonce i o volovi a oslovi, ale je tam ještě něco – nad správným Betlémem visí ještě transparent: Sláva na výsostech Bohu na něm stojí (nebo latinsky Gloria in excelsis deo). A často tam bývá jen tahle jedna půlka, snad kvůli úspoře místa, nebo autoři předpokládají, že si to všichni doplní z paměti – aneb snad ani nečekají, že ten text někoho zajímá, natož aby četl pokračování. No ale, když už tam to pokračování bývá, tak často zní „a na zemi pokoj lidem dobré vůle“. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle.

To je hezké. Lidé potřebují pokoj, klid a porozumění. Aby nás nikdo neštval, neprovokoval, abychom toho neměli tolik (tedy práce, peněz naopak může být víc, i to patří k pokoji). Abychom byli zdraví, měli se rádi, aby děti nezlobily rodiče a naopak. Lidé dobré vůle by měli mít pokoj.

Kdo to jsou ale ti „lidé dobré vůle“? Jste to vy? Jsem to já? Já určitě ne, to tuším. I když - možná je to jenom taková póza a když na to přijde, tak si vlastně taky myslím, že snad trochu dobré vůle mám; snažím se dělat dobré věci – na rozdíl od toho či onoho menšího či většího gaunera, hejtra, šiřitele prolhaných mailů, otravného souseda, spolupracovníka, spolubratra, voliče toho či onoho kandidáta… To vánoční sdělení jakoby mezi řádky předpokládalo, že lidé se dělí na ty s dobrou vůlí a na ty druhé. Lidem dobré vůle přejeme pokoj. (A sebe a své blízké většinou zařadíme mezi ně).

Takže když andělé zvou pastýře do Betléma, tak tam vlastně přece jenom je nějaká podmínka? Týká se to jen těch s dobrou vůlí? Ti ostatní co? Ti ostatní ať zůstanou doma? Ať se jdou nejprve polepšit? Vánoce jsou pro lidi s dobrou vůlí, ti ostatní ať si jdou…? (Kdo se tváří kysele…) Možná by tu bylo dost prázdno. A samozřejmě: Kdo posoudí a změří tu dobrou vůli…? Asi by ten svátek neměl smysl. Vlastně je to celé převrácené – k základům křesťanské víry přece patří, že Boží milost se dává všem a je nezasloužená. Jinak by to ani nebyla milost.

Takže co s tím transparentem? Pokud jste dobře poslouchali vánoční příběh z Lukášova evangelia, tak jste si možná všimli, že to tam bylo nějak jinak. Sláva na výsostech Bohu – a mezi lidmi pokoj, Bůh v nich má zalíbení. Překladatelé ekumenického překladu se tak pokusili trochu napravit to, co je v lidové paměti vepsáno tak trochu omylem. Nepřesným překladem vycházejícím z latinského překladu Vulgáty. Ale není to nic nového a moderního, už Bible kralická věděla, že to je jinak a vyřešila to jednoduchým přidáním čárky v textu: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, čárka,  lidem dobrá vůle. Zjednodušený moderní překlad bible Slovo na cestu pak vykládá stručně a úderně: „Sláva Bohu na nebi! Pokoj lidem na zemi! Zjevil lásku všem!“

Je to vánoční zvěst shrnutá do dvou krátkých vět: 1) Sláva na výsostech Bohu. Úplně si ty výsosti asi neumíme představit, jen je jasné, že je to vyjádření té nejvyšší úcty tomu, kdo je úplně nejvýš, kdo je původcem a dárcem všeho. Někdy na to zapomínáme – že my nejsme ti nejvyšší, ti kdo o všem rozhodují, ti kdo mají na všechno právo. Kdo všechno zařídí. Možná to je taky velkým zdrojem nepokoje mezi lidmi. Potřebujeme si to umět přiznat. Počínaje tím nejmenším šéfíkem v práci, konče nejvyššími šéfy států a společností: My nejsme nejvyšší, nejsme „na výsostech“, nepatří nám všechna sláva. Ta patří někomu úplně jinému. A patří mu ve vánoční souvislosti proto, že na té své „vysokosti“ nelpí - daroval nám sám sebe. Svou lásku, svou blízkost. Ten, kdo je nejvýš, sestoupil mezi nás, dolů, nejníž. „Ač Syn Boží pravý, Světlo od věčnosti, pro nás přišel, aby nám byl nejbližší…“ (budeme zítra zpívat). To je tajemství a podstata Vánoc. Ten nejvyšší, se stává tím nejmenším. Aby nám byl blízko.

A z toho pramení to druhé: 2) a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nich má zalíbení. Anebo po kralicku – a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. Je to přání, požehnání. Ale také vlastně jen zrcadlení – když ten nejvyšší může darovat sám sebe, vy přece můžete udělat totéž. Tady máte příklad. Můžete ustoupit, můžete přestat trvat si za každou cenu na svém a otravovat druhé se svými nároky. Můžete přestat prosazovat všude svoji vůli. Nejvyšší daroval sám sebe. Má vás rád. Co potřebujete víc? Jen to přijmout. A tak přijmout pokoj.

Znovu jako každý rok si to zopakujme: v Betlémě kolem Ježíšova narození se nás tam schází podivná a promíchaná společnost lidí - vedle sebe tam stojí pastýři i mudrcové – zpráva o Boží blízkosti a záchraně platí pro ty, co jsou z blízka, z nedaleké salaše, i pro ty z daleka, dokonce i pro cizince. Ježíšovo narození lidi spojuje. U jeslí se sejdou lidé vzdělaní málo, co možná ani do školy nechodili, i ti z nejvzdělanějších. Lidé trochu podezřelí, i lidé na první pohled solidní. Lidé, jejichž život byl zabezpečen málo a vyhlíželi sotva zítřejší den, i lidé s jasnými plány a představami o životě. Izraelci i pohané. Lidé pracující manuálně i intelektuálové. Nepochybně i příznivci toho či onoho politického hnutí, mocenského kandidáta. A ano, nepochybně lidé, kteří možná dobrou vůli neměli – ale ta síla okamžiku je proměnila. Třeba alespoň na chvíli. A kdo ví, třeba i na pořád. A třeba také ne. Každopádně teď jsou tam spolu. Pokoj mezi lidmi.

Tedy žádné kádrování, třídění, rozdělování – pokoj lidem všem. Bůh v nich má zalíbení. Má je rád. Má rád každého, bez rozlišování.

Pokud tedy nad betlémem vlaje transparent o tom, že pokoj patří lidem dobré vůle, tak je to fake a alespoň tam připište tu čárku. Jinak to nemá nic společného s Vánoci. K Ježíšovým jeslím jsou zváni všichni. Dobrá vůle není podmínkou. Dobrá vůle je darem, který se tu rozdává. Dobrá vůle se právě odtud šíří – tak jako se bude šířit za chvíli světlo, až ho ponesete ven. Vy všichni, takoví i makoví… Vy všichni sem patříte. My všichni sem k narozenému spasiteli patříme. Pro nás přišel, aby nám byl nejbližší. Nám všem se narodil. Amen

 

Píseň: 464 – Narodil se Kristus Pán

Ohlášení – bohoslužby ve vánočním období, sbírka

 

Přímluvy: Náš Bože, narodil ses jako dítě. Z malých počátků roste tvoje království. Myslíme dnes na Marii s Josefem a prosíme tě za všechny těhotné ženy a novorozené děti. Za všechny, kdo se museli narodit v nepředstavitelně zlých podmínkách. Za ty, kdo museli opustit svou vlast, za všechny, kdo touží po bezpečí. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Myslíme dnes na pastýře z betlémských plání a prosíme tě za všechny, kdo pracují za nízký plat, za všechny, kde pečují o druhé, za všechny, kdo jsou v práci, zatímco my slavíme. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Myslíme dnes na vola a osla nad jesličkami a prosíme tě za tvoje stvoření, za zvířata, jež nám poskytují potravu, za zvířata, která si chováme doma, za zvířata která svou bezohledností trápíme. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Myslíme dnes na lidi v Betlémě a prosíme tě za všechny, kdo jsou opomíjeni a znevažováni, za všechny, kdo vyhlížejí mír, za svatou zemi, za obyvatele Ukrajiny. K tobě voláme: PSS

Myslíme dnes na hvězdu, jež vedla mudrce, a prosíme tě za všechny, kdo doufají, že přijde lepší čas, za všechny, kdo vyhlížejí světlo v temnotách, za všechny, kdo obohacují naše životy. K tobě voláme: Pane, smiluj se.

Bože náš, narodil ses jako dítě, a my jsme se vydali na cestu za tebou. My a naše děti a všichni, kdo se na tebe těší. Přijď také ty k nám. O to tě prosíme v tento štědrý večer, v této svaté noci. Otče náš…