Mt 13,44 - Když člověk najde poklad

Poklad, který je nalezen vpoli, nádherná perla, která je náhle objevena mezi tisíci dalšími nějakým obchodníkem - sběratelem. Hledání a nalézání.

Hledáme v životě štěstí, toužíme po něčem, co by nám dodalo radost, hodnotu. Toužíme po změně. Po nalezení toho pravého, co by do života vneslo světlo, naději. Hledáme na různých místech: ve druhých lidech - ve vztazích, hledáme také v sobě, v Bohu, hledáme v tom, co děláme a pro koho to děláme.

Ježíš mluví o království nebeském - království Božím - které se může stát odpovědí na to naše hledání a toužení. Království Boží - zvláštní říše - nebo snad čas, prostor (jak jen to vyjádřit?), zvláštní skutečnost, kde člověk nachází své dobré místo v Božím světě - kde zažívá plnost života. V jiných podobenstvích Ježíš ukazuje, co to je království Boží, co mu brání a co ho prohlubuje, aby se pro nás otevíralo (a nejde to popsat snad jinak než právěže podobenstvím - jen v náznaku) - tady se mluví o tom, jak se Boží království nalézá, jak vstupuje do našich životů - na světlo dne.

Je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde... království Boží je skryté, není na první pohled vidět. Nic co by mělo reklamní poutače na každém rohu. Dá se přehlédnout. ... jako jehla v kupce sena. Dá se přehlédnout, když jsme oslepeni něčím jiným, když se mu sami uzavíráme, když ho nechceme hledat... K jeho nalezení je potřeba vydat nějakou energii - pracant na poli - okopává pod žárem rozpáleného slunce i za deště; obchodník s perlami, který objíždí tržiště (kolik jich asi bylo za celý život?), prohlíží výlohy... S rukama za hlavou a nečinným čekáním, v planém a prázdném snění - se Boží království, štěstí nenalézá. Je třeba hledat, zkoušet, zkoumat.

Na druhou stranu ale nalézt poklad zakopaný v poli - to je spíš náhoda, nesamozřejmost - stejně jako vyhrát v loterii milion. Člověk může kopat a kopat, hledat a hledat - a přece nenajde. Při vší námaze, kterou při hledání Božího království můžeme vydávat - ono se nám objevuje spíš jako dar. Spadne nám do klína, nečekaně na něj narazíme. Bez toho hledání by nebylo - ale to že je, nakonec nevyplývá z té naší námahy. Možná už jste slyšeli větičku, kterou kdosi shrnul svou životní cestu k Bohu: „s jinými vydal jsem se na cestu a uprostřed hledání byl jsem sám nalezen...“ - Uprostřed hledání, byl jsem nalezen. To vyznání nádherně vyjadřuje právě tu darovanost víry, darovanost Božího smyslu a radosti. Přese všechnu naši aktivitu (možná i navzdory naší hloupé a špatné aktivitě) - království Boží k nám přichází, objevuje nás. Nemusíme na polích svého života kopat zoufale a křečovitě, stresovat, že jsme ještě nenalezli to pravé. S důvěrou a nadějí smíme čekat, že kdo hledá, ten nalézá. I když to třeba dlouhou chvíli trvá.

Poklad byl nalezen při kopání na poli - při všední práci. V našich všedních dnech je schován poklad Božího království. Někdy jsou ty dny šedé a únavné, plné kamení, více nebo méně úrodné. Je v nich ale skryt poklad, který může změnit náš život. Nemusíme hledat někde jinde, někde mimo naši všední realitu, v nějakém úniku do nebeských sfér nebo krásých zážitků, kdy najednou všechno jako by bylo bezvadné, je nám fajn. Ježíš mluví o Božím království skrytém na poli, mezi bodláčím a kamením. Tam ho máme především hledat a ze špinavé země vykopávat.

Je docela zajímavé, co ten šťastný nálezce udělá, když nalezne poklad: jde a koupí celé pole. Vždyť klidně mohl vzít poklad a někam s ním utéct a tam se z něj radovat - ale on koupil celé pole. Kdybych měl jako ve škole říct: a teď toto si děti zapište, to je důležité - tak myslím, že právě na tomto místě: Nelze mít jenom poklad - je nutné vzít (nakoupit) celý komplet - poklad i s polem. Určitě bychom raději vzali jen drahokamy, jenom to nejlepší a ostatní zahodili do popelnice. Ideální svět, ideální manželství, ideální děti a rodiče, ideální sousedé - ideální všechno... Jenže v tomto podobenství to nejde. Koupit se musí celý komplet - pole a v něm vykopávat poklady.

Malá setkání a objevy všedního dne jsou jako perly rozházené na poli: úsměv, natažená ruka, zářící dětský obličej, květina, milá esemeska, polibek... to vše jsou malé drahokamy, které zhodnocují náš život. Člověk ale musí koupit celé pole. Se vším tím plevelem, balastem a kameny, aby se k tomu pokladu dostal. Možná jen proto mají ty cenné drobnosti takovou cenu. Jsou skutečně vykoupené.

To je obraz pro Boží království. Ne v nějaké daleké nebeské říši, ale ve všem tom zemitém a přízemním - v tom, co je živě přítomné v našich všedních dnech. Tam se hledá a objevuje Boží království. Nemusíme ho tam hledat. Smíme. A o to víc se smíme radovat, když nalezneme.

Smíme koupit - přijímat - realitu jako místo, kde se objevuje Boží královstí. I když kolem je spousta balastu - zla, násilí, nevěry, prázdnoty - které jakoby tomu odporovaly.

Platí to mezi lidmi: ty, se kterými se setkáváme, můžeme přijímat pouze jako celé osoby. S jejich stinnými stránkami a těžkostmi. Jen potom můžeme objevovat a těžit i z jejich obohacujícíh a hodnotných stránek. V každém člověku je skryt poklad. Často je ale potřeba vynaložit hodně trpělivosti a výdrže, abychom ho našli. Poklad bývá malý a pole velké. Ale poklad za to přece stojí.

I ve vztahu sami k sobě: přijímáme se „komplet“, s tím dobrým co v nás je, i s tím, co bychom nejraději neviděli, na co bychom strašně chtěli zapomenout. I my jsme zaneřáděni jako nějaké zarostlé, někdy dost pohnojené pole. Ale i v tom „kompletu“ dobrého a zlého v nás, se dá nalézt poklad Božího království. Přesněji: právě v něm.

Z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má a koupí to pole. (nebo jako obchodník prodá všechny perly a koupí tu nejvzácnější). V prvním podobenstvíčku můžeme slyšet že je třeba koupit celé pole, v tom druhém si zase můžeme uvědomit, že je třeba všechno nasměrovat, vyměnit za to nejcennější.

K tomu hledání a podivuhodnému nalézání je potřeba nakonec přidat hodně velkou odvahu. Když vím, kde se dá nalézt, kde je to nejvzácnější, tak všechno, co mám prodat a investovat do nově nalezeného. Je to velká a odvážná sázka. Asi má většina z vás zkušenost (já určitě), že to je o nejtěžší. My přece dobře víme, co je dobré, poklad Božího království se nám myslím dost často i na těch našich trnitých políčkách zablýskne. Ale vzdát se všeho (totiž toho co nám brání rozhodnout se právě pro cestu Božího království, nechat za sebou jiné cesty, příjmout druhé i sebe jako „komplet“) - to bývá nejtěžší (i když třeba dobře víme že to všechno co jsme doteď měli, čím žijeme a čeho bychom se měli vzdát, za nic moc nestojí). Znamená to totiž rozloučit se s tím, co máme jisté a s třesoucí se rukou a hlavně srdcem, se vydat za něčím, co svou pravou hodnotu ukáže možná až někdy za dlouho, v budoucnosti. A cesta za tím bude bolet.

Jenže vypadá to, jakoby na to zrovna ti dva lidé investující do pole s pokladem a do vzácné perly vůbec nebrali ohled. Oni mají radost, že něco nalezli a tak bez ohledu na důsledky prodají všechno co mají a nakoupí to pro ně nejdůležitější.

Snad zbývá jen pořát si: neztratit touhu a trpělivost při hledání pokladu. Pole je sice velké a poklad malý - ale když ho najdeme, změní celý náš život. Kéž bychom byli ve všedních dnech vynalézaví, aby náš život byl šťastnější a abychom Boží království objevovali a zažívali právě zde na zemi, mezi sebou, mezi svými bližními.

Bůh nám dal do srdce touhu po zdařilém životě. Po sobě. On je tím, koho chceme objevit jako poklad v našich životech, abychom tím své životy změnily. On je také tím, kdo dává sílu a odvahu, když na této cestě utrpíme porážku nebo když se nám nedostává trpělivosti.

Amen