Hledejte to, co je nad vámi. O svrchní věci pečujte, a ne o ty zemské... Je to docela odvážná výzva a hezky se to řekne. Oni asi tenkrát v Kolosách nepotřebovali opravovat fary a kostely, kromě apoštolových dopisů neřešili úřední poštu, nesháněli granty, nepřemýšleli, jak je postihne odluka státu a církve a z čeho zaplatí personální fond...neřešili existenční problémy, strach o práci, zdražující nájemné, neposlouchající děti a finanční krizi. Taky měli určitě volnější večery a v neděli po ránu nebyli unavení. To pak samozřejmě bylo spousta času hledat něco nad námi a mít hlavu v oblacích... Ne – tuším, že to bylo v Kolosách podobné jako u nás dnes. Že jak ve sboru tak i každý doma řešili ty samé nebo podobné „pozemské“ a přízemní problémy jako řešíme my – a stejně tak u nich jako u nás hrozilo, že pro řešení těch pozemských, provozních záležitostí člověk ztratí výhled někam dál a výš. Že už vlastně nebudeme hledat smysl a cíl a bude nám stačit, že tak nějak přežíváme. A proto jim i nám musí apoštol připomenout: „Hledejte, co je nad vámi... O svrchní věci pečujte, ty mějte na mysli. Abychom nezapomněli, k čemu že tu jako křesťané také jsme, jaký máme úkol (ať už jako společenství sboru nebo každý tam, kde jsme v životě postaveni): hledáme, co je nad námi. Nechceme zabřednout jenom v tom, co nás drží při zemi a chtělo by nás to cele zaměstnat. Ale chceme hledat, jestli není přeci jen ještě něco jiného a snad i lepšího. Věříme, že je a chceme tenhle pohled nabídnout i všem, co se možná soustředili jen na to pečování o věci zemské, co už rezignovali na hledání, zamknuli se ve svém životě zevnitř a nic si nechtějí pustit k tělu. Ono tohle hledání je docela odvážné počínání, hlavně proto, že k němu patří poměrně dost nejistoty. Zatímco v provozních záležitostech si většinou můžeme dříve nebo později odškrtnout „hotovo“, „zaplaceno“, „splněno“, v horším případě „odepsáno“ - v tomhle životním hledání a směřování za Kristem takový luxus nemáme. Tady se nic odškrtnout nedá. Tohle hledání a pečování o svrchní věci je nekončící záležitost. A kdybychom s ním snad přestali, tak je to jedním z příznaků konce (sborového i osobního). Vegetovat sice ještě nějakou chvíli budeme, ale asi to za moc nebude stát. A když člověk žije jen proto, aby si zajistil vegetování (byť na úrovni), tak je to smutný pohled. Broučkové, co si tlačej tu svoji kuličku a nic jiného je nezajímá (ani to že úplně nevoní). Jistě, všechny ty přízemní věci řešit musíme a budeme a je potřeba abysme to dělali dobře. Ale nesmí to být všechno... A taky jde o to, z jakého úhlu se na ně díváme. Z jaké perspektivy je řešíme a jakou jim dáváme váhu. Jakým pohledem se vůbec na život díváme. Epištola Koloským zve k zvláštnímu pohledu. Byli jste vzkříšeni s Kristem – ne budete vzkříšeni, ale byli jste. Už teď patříte na tu druhou stranu a můžete se na věci dívat pohledem z té druhé strany, kde Kristus sedí na pravici Boží. Vidět se z nadhledu je dobrá věc. Nvíc z nadhledu věčnosti. A ještě větší věc je, že z tohoto nadhledu smíme čerpat jistotu, že nás Kristus pozvedá ze všeho, co se v našem životě tváří jako rozhodující, co nám bere svobodu, co ničí nás i druhé, že nás pozvedá z všelijaké bídy a hříchu. Byli jste vzkříšeni s Kristem. To je velké ujištění, naděje a povzbuzení. Zlášť pro chvíle, kdy se v ledasčem plácáme až po uši – to přece není to, co chceme, co je definitivní. V Ježíšově příběhu nám bylo odhaleno, o co v životě skutečně běží, co patří k těm svrchním věcem, které je potřeba hledat. A v jeho vzkříšení se ukázalo i to, že to není bláhový nesmysl. Ale naopak ten největší smysl, za kterým stojí za to jít. Žijeme sice tady dole, ale smíme a máme se dívat pohledem shora. A jít za tím, co je nahoře. Je to pohled, který je možná většině lidí skrytý a někdy i my sami pochybujeme – ale to neznamená, že není pravdivý. Jen se jeho pravdivost ještě naplno neukázala. Bohudíky občas probleskuje a jednou výjde najevo úplně. Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se ukážete v slávě... A tak vydržte a hledejte to, co je nad vámi. Toho, kdo je nad vámi. Nedejte se svázat přízemností. Všelijakých přízemností umíme vyjmenovat celou řadu – a epištola k nim ještě spoustu dalších přidá (a je tam hodně slov, se kterými si současný českobratrský evangelík moc neví rady, doma si to přečtěte v. 5-9). Ale co patří k tomu, co je nad námi? Co to vlastně hledáme? Na co se máme soustředit? Tam už si možná nejsme tolik jisti, co si pod tím představit – ale i k tomu naštěstí dostaneme v epištole pár příkladů, abychom pro to hledání měli inspiraci: oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Především pak mějte lásku. A buďte vděčni... Bylo by hezké, kdybysme na staršovstvech i při jiných příležitostech vedle ostatního programu alespoň čas od času probrali, jestli je mezi námi dost milosrdného soucitu, dobroty, skromnosti, jak jsme na tom s pokorou a trpělivostí a jak by se dalo pomoc tomu, aby přibylo vzájemné snášenlivosti a odpuštění. A jestli jsme taky nezapomenuli na vděčnost... Ne že by to šlo zařídit nějakým usnesením, ale možná by nám to pomohlo ujasnit si, co je podstatné a bez čeho to ostatní nemá valný smysl. Asi bychom došli k tomu, že musíme začít každý u sebe a ostatní že se snad přidají. Ale ani to by nebylo málo. Hledejte, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte. To ostatní vám bude přidáno. Amen