Bohoslužby s připomínkou 17. listopadu 1989

Bohoslužby s vděčnou připomínkou 30. výročí konce totality. Poté posezení u kávy, rozhovor, vzpomínky.

Viz též webové stránky http://30svobodnychlet.cz/ a dopis ze synodní rady: 

Milé sestry, milí bratři,

události z listopadu a prosince 1989 byly v dějinách naší země přelomové. Vracíme se k nim s vděčností i s otázkami. Hledáme souvislosti a tušíme, že nám mohou pomoci lépe porozumět našemu dnešku. Povzbuzujeme vás k setkáním, osobním vzpomínkám a rozhovorům, zvláště mezigeneračním, v rodinách, ve sboru, mezi sousedy a přáteli. Letošní jubilejní 17. listopad vychází na neděli, a je tak zvláštní příležitostí k takovýmto setkáním.

Naše církev se k době totality vyjádřila ústy svého synodu v roce 1990 kajícně: „Jen v hlubokém zpytování svých provinění a dluhů pod Kristovým křížem a přijetím drahé milosti můžeme najít k sobě cestu a setkat se s ostatními lidmi v naší zemi.“ Symbolicky proběhly nové volby poslanců na konventy a na synod. V roce 2006 byla synodem ustavena komise pro cestu církve 1945 – 1989, která vydala celou řadu dokumentů a historických studií. Nicméně nás důkladná reflexe ještě čeká. Je otázkou, zda tlak či pouhé přání ze strany totalitní moci nedeformoval naše zvěstování. Jak jsme evangelium interpretovali? Jaké motivy, jaké momenty víry jsme rozvíjeli?  A jaké naopak nechávali stranou nebo zamlčovali? A jako i docela současnou si můžeme položit otázku: vyhýbáme-li se nároku Kristovy pravdy, jak můžeme zakusit skutečnou svobodu a radost z evangelia? A jestliže se vzdáme svobody z evangelia, co vlastně můžeme našim bližním, společnosti a světu dát? 

Naše církev své členy a jejich činy za totality nesoudí. To však neznamená, že by nám různé a odlišné postoje z té doby měly být lhostejné. Neboť některé postoje přímo poškozovaly bližní a byly rouháním vůči Bohu, jiné pomáhaly, povzbuzovaly k pravdě a spravedlnosti a byly dobrým svědectvím. Vzhledem k naší dnešní a budoucí cestě je užitečné umět tyto rozdíly a jejich dopad na lidskou duši a na život církevního společenství vidět, popsat a uznat. Církev více než jiná společenství žije z tradice. Co předáváme další generaci – svým mluvením i svým mlčením - ze zkušenosti totality?   

Namísto toho, abychom se sešli při celocírkevním shromáždění, zveme vás u příležitosti 30. výročí 17. listopadu k setkáním ve vašich sborech. Můžeme přitom být symbolicky propojeni jedním duchem, případně jedním slovem...