Andělské kázání - Štědrý večer 2011, Lk 2,14

Lidé slyšíte to? Radujte se! Bůh ve vás má zalíbení… zpívají pastýřům andělé a možná jim trošku závidí. Jo kdyby se Pán Bůh narodil jako andělské děťátko, tak to my bychom si toho jinak vážili – žádný smradlavý chlév. Hezky pěkně do tepla, ten nejlepší předporodní a poporodní servis. Vy ho necháte mrznout někde mezi dobytkem. To jste celí vy, lidé! To fakt nechápeme, že zrovna pro vás má Bůh takovou slabost. Ale jak to tak pozorujeme, on pro vás měl slabost vždycky. Jenže vy jste si toho nikdy moc nevšímali, natož abyste si toho vážili. A jak vás známe, tak si ani tohohle děťátka v jeslích si nebudete moc vážit. Na to dáme svůj andělský krk, že s ním pěkně zatočíte – stejně jako vždycky zatočíte se vším dobrým, co pro vás Pán Bůh připravil. Jenže jak zase známe Jeho, tak on to nějak zaonačí k vašemu dobru. A zase pošle nás, abychom vám to vyřídili. S vámi lidmi jsou stejně potíže. No ale, nakonec to děláme docela rádi. Je to docela napínavé: dívat se, jak pořád někde bloudíte. Jak se ztrácíte. Jak si hrajete s Hospodinem na schovávanou. On se vám pořád snaží nějak přiblížit, dát vám vědět, že o vás stojí, snaží se vám pomoc. Docela zábava - teda když se na to díváme hezky svrchu, z naší andělský perspektivy – chápeme, že pro vás to až tak velká zábava není, spíš horor. Jak jste slepí, jak se krásně dovedete mezi sebou nenávidět, jak sice občas něco docela pěkného uděláte, ale pak toho desetkrát tolik pokazíte. A Hospodin vám stále staví mosty který jste zbourali, dává vám do cesty značky abyste nebloudili a vyhli se problémům, vždycky vám dává nějaké východisko. A vy? Darmo mluvit. Fakt pro vás má slabost! Třeba už tenkrát na počátku, když pro vás stvořil tenhle krásný svět! My mu to rozmlouvali – říkali jsme mu: Pane Bože, vždyť je to jenom prach – z toho nekouká nic dobrého – ty sis s tím vším tvořením dal práci a oni to zase znetvoří. Jestli chceš aby to stálo za to, tak je musíš mít pod kontrolou, nejlíp jako pejska na vodítku – to pak budou ti lidičkové roztomilí – ale jestli jim povolíš uzdu, tak ti to tady pěkně předělaj, to si piš! Jenže Hospodin, že ne. Že chce, aby byl člověk jako on – svobodný. Že teprve takové stvoření stojí za to, když se dobrovolně rozhodne pro spolupráci s ním. No chtěl to mít. My mu to říkali. Začalo to hned v ráji – jen co se člověk na světě rozkoukal, došlo mu, že by se mohl na světě udělat jenom tak pro sebe – že by se mu bez Boha žilo ještě lépe. Tak to zkusil a tím to začalo. Chtěl ochutnat sladké plody nezávislosti – ale nějak mu asi zhořkli, a tak se začal před Hospodinem schovávat. Však právě tenhle příběh vám mají připomínat jablíčka na vánočním stromku. - Jen tak mimochodem, až do té doby byl člověk nahý – jako to dítě, co vám tu leží v chlévě – člověk byl stejně bezbranný, stejně důvěřivý a stejně vydaný napospas svému okolí jako tohle Boží dítě. A bylo mu tak dobře: dokud byli nazí, dalo se s nimi žít – pak začali nosit obleky, pořád před sebou i před Nejvyšším něco skrývali – anděl nikdy pořádně nevěděl, co mají na srdci, protože na jazyku měli něco úplně jiného. Zkrátka peklo. Všimněte si pastýřové, že tohle boží dítě zůstane (jakoby) nahé po celý život (snad právě proto to bude krátký život). Jenže ta boží slabost pro vás – místo aby to hned zarazil, tak vás akorát vyhnal z ráje. Ať to prý ještě zkusíte, že chybami se člověk přeci učí a že když poznáte boží dobrotu a svoji bídu, tak se zase vrátíte zpátky jako marnotratný syn. No my jsme ale už tehdá věděli svoje. Taky my andělé máme vchod do ráje hlídat, střežit ho před vámi – to si pište, že budeme a jen tak kdekoho tam nepustíme (abyste nám i ten poničili!) Jak ale známe svého Pána a jeho slabost pro vás, tak ten ráj stejně dlouho zavřený nezůstane… i když jednou už jste taky měli na krajíčku. Nejdřív Kain praštil Abela a pak se roztočilo to kolo nenávisti – ten řek pomstím sedminásobně, onen pomstím sedmasedmdesátinásobně a tak všelijak jste se trumfovali - ono vám nestačilo, že jste chtěli skoncovat s Bohem – dokonce i mezi sebou jste se začali soužit a likvidovat (jenže ono to spolu asi souvisí). Až Hospodin řek, že na tohle představení se opravdu nedá dívat, že se asi někde vloudila chyba a že se všechno musí spláchnout tam, kam to patří. Experiment s člověkem se nepodařil. Nakonec si to zase rozmyslel. Že prý „Noe je muž spravedlivý“ a když mu to nebudou kazit ti ostatní, co je spláchla potopa, tak to třeba bude lepší. Dokonce se zařekl, že něco takového jako potopa se už nikdy nebude opakovat. Lidi – vy máte ale opravdu z pekla štěstí (nebo snad spíš z nebe?) Samozřejmě se to nepovedlo. Tak to zkusil s Abrahamem. S Mojžíšem. S Davidem a s dalšími. (Taky my za vámi lítáme jak zběsilí celá tisíciletí, abysme vám vyřizovali boží vzkazy a rady – a vy si toho ani nevšimnete. Možná proto, že při tom nemíváme křídla, vypadáme jako kdokoli z vás a to vás mate). Někdy to vypadalo překvapivě nadějně. Koneckonců si o tom přečtěte něco v bibli, od čeho ji máte. Ale jak to nakonec dopadlo, to se podívejte kolem sebe, to nikde číst nemusíte. Tohle dítě, to je zatím poslední pokus. A myslíme si, že úplně poslední, protože víc už toho pro vás ani Všemohoucí udělat nemůže. Schválně si pořádně přečtěte rodokmen toho dítěte – co jméno předka, to perla a samostatný příběh. (Konfirmandi by se ho měli učit nazpaměť) Jsou to příběhy o slabosti – o vaší slabosti (my andělé bychom se za takový rodokmen styděli) – toho násilí, těch intrik a těch propastí nad kterými jste už stáli – to všechno si v sobě to Dítě nese. Spolu s vámi to ponese. Taky jsou to příběhy o té slabosti boží – jak se z lásky k vám snažil tu vaši slabost vždycky nějak posílit, zdvihnout vás z bláta a popostrčit vás na cestu. I tuhle boží slabost v sobě to dítě ponese. Boží slabost pro člověka – pro každého a hlavně pro ty nejslabší, nejokrajovější, nejnemožnější, nejhříšnější – třeba právě pro vás, pastýřové. Nakonec slabost do třetice – boží slabost, která se vydává všanc vaší slabosti. Jak už jsme si na nebi stačili za ty roky všimnout, tak Bůh to s vámi zkouší nenásilně. Postaví před vás možnost, jak se z té vaší bryndy vylízat – třeba pošle nás, abychom vám něco vyřídili, abychom vás přesvědčili. A pak čeká co vy na to. Znovu a znovu. Vy tím můžete opovrhnout – a on vás nebude nutit, důsledky ponesete sami. Jenže teď to s tím nenásilím trochu přehnal. Vsadil všechno takříkajíc na jednu kartu. Na to Dítě. Jestli vás to chytne za srdce, jestli si konečně dáte říct. Jak se postavíte k tomu, že všechno, co kdy Bůh zamýšlel se světem, co stojí za to a je smysluplné, se ukazuje na tom mocně bezmocném dítěti. Takže pastýřové, prosím vás, vyřiďte to i těm ostatním – Bůh pro vás má slabost! Má ve vás zalíbení! Proto: Sláva na výsostech Bohu a na zemi (konečně!) pokoj mezi lidmi. Napište si to někam na papír – když už si to neumíte zapamatovat. Ne na ten papírový betlém, protože, jak vás známe, tak ho po Vánocích uklidíte do krabice, nebo roztrháte – napište si to někam, kde to budete mít na očích každý den. Ať už za vámi pořád nemusíme lítat. A ať se na vás dá z toho nebe aspoň trošku koukat. Nejen o Vánocích. Amen