Z historie sboru

1895-1968

Po vydání tolerančního patentu (1781) se v Poděbradech přihlásil k evangelické církvi jen jeden muž – Jan Jelínek. Téměř po 90 letech (1870) byla zde zřízena kazatelská stanice libického sboru, která měla 250 členů. V roce 1892 se sešlo 71 bratří a sester z města i okolí, kteří v přítomnosti hořátevského faráře Fr.Kociána a libického A.Jelena navrhli, aby byl utvořen samostatný sbor. Ten byl schválen vrchní církevní radou ve Vídni až v r.1895. V době mezi oběma válkami patřil poděbradský sbor k početně největším v naší církvi.

 Po druhé válce došlo k úbytku členů hlavně odstěhováním do pohraničí, nikoli výstupy. Složení členstva je dáno způsobem života v Polabí a lázeňským rázem města. Polovička členů jsou dělníci a zemědělci, druhou polovičku tvoří administrativní zaměstnanci a důchodci. Práci ve sboru koná duchovní se staršími a některými dalšími členy, kteří se podílejí na pastoraci. Od svého počátku v r. 1895 do r. 1968 měl sbor tři faráře. Prvním byl Alois Ludvík Jelen (1895-1909), po něm až do konce roku 1930 František Šustr, kterého vystřídal ve sboru ThDr. Josef B.Jeschke (1931-1961). Ten již od konce roku 1948 přednášel na bohoslovecké fakultě a je od r. 1953 vedoucím katedry praktické theologie na Komenského bohoslovecké fakultě v Praze, kteréžto činnosti se věnuje výhradně od roku 1961, kdy se vzdal duchovenské práce. Ve sboru po dvacet let pracovala jako katechetka a poté jako vikářka Antonie Slámová. Od 1. ledna 1962 je farářkou sboru Marie Čejková, působící ve sboru dříve po tři roky jako vikářka. Prvním kurátorem, který stál u zrodu sboru a stavby prvního kostela, byl v letech 1895-1931 vděčně vzpomínaný Jan Urbánek. Po něm do r. 1958 byl kurátorem Ladislav Ruml, starající se pečlivě o finanční zabezpečení sboru, třetím kurátorem je Jaroslav Hampl, jemuž připadl úkol starat se v r. 1962 o přestavbu staré fary na novou modlitebnu. První modlitebnou sboru byla od roku 1870 najatá místnost na náměstí. 1. listopadu 1878 otevřel sbor modlitebnu novou, získanou koupí a přestavbou státního objektu. Regulační úpravy a komunikační potřeby města si vyžádaly v květnu 1962 zrušení této budovy a současně se začalo s přestavbou staré fary původně podle návrhu arch.ing. B.Bareše, čímž vznikla nová skromná, ale útulná modlitebna, která byla odevzdána svému účelu 16. prosince 1962. Potřebné finanční náklady (celkem 213.000 Kčs) byly získány jednak půjčkami synodní rady a dary Jeronymovy jednoty, jednak příkladnou obětavostí celého sboru. Za 4 roky mohl sbor splatit dluh 64.000 Kčs a do takto získané modlitebny instaloval nové varhany. Všechna práce je ve sboru nyní zaměřena na jeho vnitřní budování. Má nyní kolem 2000 duší.

(in CÍRKEV V PROMĚNÁCH ČASU 1918-1968, Kalich-Praha 1969, sborník k 50. výročí spojení Českobratrské církve evangelické)

1969-1998

V polovině 1990 ukončila své jednatřicetileté působení ve sboru jeho čtvrtá farářka Marie Čejková-Taichová. Vikářské místo, na kterém vedle profesora J.B.Jeschkeho začínala, již obsazeno nebylo. Do roku 1990 ještě sbor zaměstnával sborovou sestru – do 1971 A.Hejlovou (44 hodin týdně!), pak J.Kubíčkovou – a kostelníka, zahradníka. Pilné pastorační a křesťanské služby se účastnilo několik dalších sester. V čele dnes osmnáctičlenného staršovstva se v uplynulých 30 letech vystřídali kurátoři Jaroslav Hampl, Josef Lounek st., Vlastimil Hajský, Vladimír Kubíček, Pavel Polnický a Josef Lounek ml. Od roku 1990 do roku 2011 je poděbradským farářem Pavel Dvořáček.

V roce 1968 měl sbor ve svém adresáři 1968 jmen. Při sčítání lidu v roce 1991 se v Poděbradech přihlásilo k českobratrskému evangelickému vyznání 1101 občanů; dnes víme o 850 jménech. Z toho se ke sboru nějak hlásila vždy zhruba polovina a skutečně účastnilo 7-10%.

Ačkoliv poděbradský sbor patřil v seniorátě vždy k početně nejsilnějším, žije i on spíš v malých skupinkách: biblických hodin na více místech, dětí, mládeže, dřív i pěveckého sboru a třicátníků. Osmašedesátý ani devětaosmdesátý rok neznamenal v tomto ohledu výrazné vybočení. Snad jen dětí se začalo objevovat víc, spíš ovšem v týdnu než v neděli. Neděle přesto tvořila vždy skutečné centrum sborového života všech generací. Pravidelná práce s nejmladšími vrcholí poslední léta zejména o vánocích velkolepou divadelní slavností a o prázdninách letním táborem. Celé rodiny se setkávají nejraději při zahradních slavnostech nebo společné rekreaci.

Mládež si od poloviny osmdesátých let prožila působení tak řečených „brášků“ holešovického (charismatického) ražení. Snad i užitečná lekce polabskému evangelictví, jenže natolik svébytná a vlastně bez zájmu a naděje pro zbytek sboru, že i bez většího ohlasu. V devadesátých letech odešli tito „externisté“ hledat jinam.

Ekumenicky nejotevřenější a nejzajímavější bývala pravidelná setkání třicátníků. Dnes zveme kruh poděbradských křesťanů i dalších zájemců alespoň k příležitostným přednáškám a besedám. Pravidelně se konají ekumenické novoroční bohoslužby. Pěvecký sbor (do 1990 a pak krátce 1992) vzpomíná i na spolupráci s katolíky.

Hodně úsilí a starostí vyžadovala průběžná péče o budování a údržbu modlitebny upravené po zbourání kostela 1962 z původně selského stavení tzv. staré fary. Hydrogeologické a statické problémy této dvousetleté budovy si po r. 1994 vynutily její zcela zásadní stavebně technickou rekonstrukci. Základní kámen k novostavbě kostela z r. 1935 už zřejmě zůstane jen památníkem někdejších plánů a snů. Vzhledem k současné situaci se sbor rozhodl „doadaptovat“ stávající modlitebnu podle návrhu ak.arch. Jiřího Veselého v důstojný a účelný sborový dům. S pomocí Jeronymovy jednoty (200.000) a jiných, ale především vlastní obětavostí členů sboru se podařilo uskutečnit první etapu v hodnotě 1,5 milionu Kč, další nás čekají v nejbližším tisíciletí.“

(in CÍRKEV V PROMĚNÁCH ČASU 1969-1999, Kalich–Praha 2002)