Kázání

Už více jak osm století tady na tom místě žijí lidé pospolu. Je to pěkných pár let. Kolik generací tady prošlo a kolik příběhů se tu odehrálo? Kolik postavených a kolik zbořených domů? Kolik využitých a kolik promarněných šancí? 800 let je úctyhodných a památných – ale dobře víme, že to podstatné pro nás je teď. A zítra a pozítří. Kudy půjde naše generace a kam nasměrujeme tu další?

K vánocům patří betlém plný rozličných figurek. Vyřezávaný, slepovaný, nebo dokonce živý. Všechny ty figurky v něm vyjadřují, kdo všechno byl do toho vánočního dění zapojen, koho se to týkalo. Kdo všechno se sešel u jeslí narozeného spasitele.

Věřím, v Boha, 

Modlitba: Bože, vyznáváme, že ty jsi Pánem celého světa, všeho co vidíme i nevidíme. Jsi svrchovaný, nepřístupný a svatý. A přece tě krze Ježíše Krista a díky jemu poznáváme jako milosrdného Otce, který odpouští a který se smilovává. V Ježíši Kristu nám ukazuješ cestu a v Duchu svatém nás pozdvihuješ tam, kdeklesáme.

Modlitba: Hospodine, Stvořiteli světa, děkujeme ti za jeho krásu, za všechno, čím jsme obklopeni, co nám dává radost i sílu. Chválíme tě a žasneme nad důmyslností tvého stvoření, na které se nemůžeme vynadívat. Děkujeme za všechny krásné chvíle, které jsme mohli v uplynulých dnech prožít. Bez tebe by tento svět nebyl ničím, jen nehostinnou beztvarou hroudou.

Modlitba: Milostivý Bože, mnoho kolem nás toho je zavřeného, mnozí jsme doma zavření a izolovaní. Ty ale přicházíš i skrz zavřené dveře, máš klíče k našim životům. Otevíráš výhledy naděje. Prosíme, otevírej nám je i nyní. Přinášej klid tam, kde vládne nervozita a strach. I v tuto chvíli chceme zůstat otevření pro tvé oslovení.

Modlitba: Hospodine, náš Pane, tobě patří naše chvála a vděčnost. S úžasem si smíme uvědomovat, že ti patříme a co to pro nás znamená. S vděčností smíme přijímat tvou ruku, která nás drží, když padáme, ukazuje směr, když bloudíme, popostrkuje, když ztrácíme odvahu nebo se ti chceme někam ztratit.

Příběhy o Davidovi patří k těm nejpoutavějším v bibli. Určitě by se daly dobře zfilmovat.

Bratrská láska ať trvá. S láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud. Tak někteří (aniž to tušili) měli za hosty anděly. (Žd 13,1-2 )

Noe slaví díkůvzdání. Má proč. Bylo to s ním na hraně. (S celým lidstvem to vlastně bylo nahraně.) Jen záchranná vesta Boží milosti ho udržela nad vodou a on to ví. Všude kolem něj byla voda. Všude kolem něj byla nespravedlnost. Všechno směřovalo ke dnu, ale on smí jít dál. Dveře archy se otevřely a on je na suché zemi.

Stalo se (podle staré židovské legendy), že jeden rabín seděl zavřený ve vězení. Považovali ho za podvratný živel. Přišel za ním vězeňský dozorce, asi pohan, takový racionalista, který chce, aby mu všechno sedělo. A ten se rabínovi vysmál – „Říkáte, že je ten váš Pán Bůh vševědoucí, tak proč se toho Adama ptá: „Člověče, kde jsi?“

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí. Za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo stuhly... Možná někteří ještě znáte slavnou Berzučovu báseň. A zkuste si představit, že by přišli nějací rozumradové a začali by tvrdit - to je ale nesmysl, přece nemohl ten Bezruč vydržet v podmínkách šachty sto let! Kdo to jakživ slyšel. To je ale hloupá báseň.

Když procházel přes Poděbrady, uviděl Kubu, Natalku a Jonáše, jak se zrovna učí na písemku, byli to totiž žáci místního gymnázia. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a učiním z vás učitele matematiky života.“ Ihned opustili své sešity a šli za ním. O něco dále potkal Aničku, Igora, Honzu a Fandu. Hned je povolal. Všeho nechali a šli za ním.

Bratři a sestry spolu s Ježíšem se ocitáme v Betanii. Vesnice kousek od Jeruzaléma, tři kilometry. Co by kamenem dohodil a přece - jakoby v závětří událostí, které jsou už už na spadnutí a ke kterým Ježíš směřuje. Oáza klidu. Ježíš je obklopen svými učedníky, milovaným přítelem Lazarem - tím kterého tu nedávno vzkřísil z mrtvých.

Slovo má moc. Ježíšovo slovo má moc. Má moc uzdravit. Někteří lidé o moci slova možná pochybují. Mají raději činy. Záleží na okolnostech. Jistě, slovo může být i prázdné, může to být jen fráze, může to být jen žvást.

Bratři a sestry, milí přátelé v Kristu,

Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě... Hodně závažná otázka. Dnes bychom se možná neptali po věčném životě, ale po smyslu života.

Když chtěl Ježíš zaujmout pozornost svých posluchačů, nemohl si vybrat lepší téma: peníze. Hospodaření a investování. Na to se lidi skoro vždycky chytěj. Není to poprvé, nedávno jsme si připomněli podobenství o nepoctivém správci, který si získával přátele tím, že tuneloval majetek svého pána. A byl pochválen. Dost velká provokace.

Kdybych měl sestavovat hitparádu nejdůležitějších a nejkrásnějších biblických míst, asi bych zařadil 139.žalm na jedno z předních míst. Je to jeden z textů, kde se podle mě ozývají ty hlavní biblické motivy.

Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji zdí, vykopal v ní lis a vystavil strážní věž; potom vinici pronajal vinařům a odcestoval.

Kdo za to může?... hledáme viníka, když se něco pokazí, nepovede, nevyjde. Když se práce nedaří, když se manželství rozpadá, když to ve společnosti za nic nestojí. A řešení míváme: Buď za to může ten druhý, anebo nepříznivé okolnosti, které jsme nemohli ovlivnit - špatná doba, nedostatek prostředků, schopností. Zkrátka, my jsme za to nemohli, a když - tak jen trošinku.

Myslím, že pro popis majetkových transakcí, o kterých jsme slyšeli v podobenství, existuje jedno moderní slovo českého původu: tunelování.

Nedávno jsme si tu s dětmi vyprávěli o tom, jak to podle svědectví knihy skutků vypadalo v první církvi. Děti ty příběhy probírají na nedělce a my dnes s nimi.

 Boží pole, Boží staveniště. Tak se má na sebe a svoji existenci dívat sbor křesťanů (asi nejenom) v Korintě. Něco, co je v pohybu: v růstu, ve výstavbě. Stále se něco děje, žije to tu – není to jen přešlapávání na místě – je to směřování, má to nějakou vizi, nějaký záměr.

Apoštol Pavel to neměl jednoduché. Založil v Korintě sbor – ale ten se mu příliš neodvděčil. V Korintě se po čase začali dívat na Pavla pěkně svrchu. Nezdál se jim moc nóbl, ani duchovně nějak zvlášť na výši – mluvil stále o nějakém Kristově kříži a oni raději poslouchali spíš to o jeho vítězství a slávě vzkříšení.

Zase jedno pěkné Ježíšovo podobenství ze života. O stavění a padání domů. O potopách, které na ně mohou přijít. Každý si stavíme nějaký svůj domeček – ať už honosnou vilku s bazénem nebo jenom obyčejnou chajdičku. Někdo jenom přestavuje, někdo je v nájmu. Každý si hledáme něco útulného, kde bychom byli doma.

I stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Co si myslíte, když říkáte o izraelské zemi toto přísloví: »Otcové jedli nezralé hrozny a synům trnou zuby«? Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, toto přísloví se už nebude mezi vámi v Izraeli říkat. Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší. (Ezechiel 18.

Poklad, který je nalezen vpoli, nádherná perla, která je náhle objevena mezi tisíci dalšími nějakým obchodníkem - sběratelem. Hledání a nalézání.

Setkáváme se tady s jakousi biblickou matematikou. Matematika je věda o tom, jak mít všechno přehledné, dobře spočítané. S čísly se sice dá všelijak kouzlit – ale podle pravidel. Podle spolehlivých a věčně platných vzorců. Kdo neumí dobře počítat, tomu hrozí že ho ošidí, vezmou na hůl a může přijít i na buben.

Chcete-li někoho znemožnit, namočte ho do politiky. Znemožní se sám, nebo mu k tomu rádi pomůžou jiní. Příkladů je dost. Jak vidno z přečteného, není to ale nic nového pod sluncem. Přesně na tento tenký led se snaží Ježíše zahnat jeho protivníci. Došla jim trpělivost a chtějí se Ježíše zbavit.

Proč je spíš něco než nic? to je otázka, která prý stojí na začátku všeho filozofického přemýšlení. A všechna filozofie, všechno lidské hledání moudrosti je vlastně hledáním odpovědi na tuhle základní otázku, či spíše úžas – jaktože není prázdnota, ale vesmír, jaktože vesmír není pustý a prázdný, ale v něm alespoň jedna planeta, na které je život a mezi tím my...

Svatební hostina. Mejdan. Párty. Radostná slavnost. Něco, kde stojí za to být. Už žádná práce, povinosti, chystání – stačí přijít a slavit, potkat se se starými známými a poznat nové, s druhými jíst a pít, povídat si. Za dveřmi nechat spory a nepřátelství, teď se slaví.