Evangelická církev

Nedávno jsme si tu s dětmi vyprávěli o tom, jak to podle svědectví knihy skutků vypadalo v první církvi. Děti ty příběhy probírají na nedělce a my dnes s nimi. Všichni, kdo uvěřili byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné... Nikdy mezi nimi netrpěl nouzí, neboť ti kteří měli pole nebo domy, prodávali je a peníze, které utržili skládali apoštolům k nohám... Takové idilické. Až nepředstavitelné.

Apoštol Pavel to neměl jednoduché. Založil v Korintě sbor – ale ten se mu příliš neodvděčil. V Korintě se po čase začali dívat na Pavla pěkně svrchu. Nezdál se jim moc nóbl, ani duchovně nějak zvlášť na výši – mluvil stále o nějakém Kristově kříži a oni raději poslouchali spíš to o jeho vítězství a slávě vzkříšení. Anebo přemýšleli o různých vznešených duchovních cestách - to bylo tehdy v módě stejně jako dneska. Pavel už je omrzel. On taky nebyl nikdy zvlášť výřečný – noví učitelé, kteří přišli po něm – ti uměli pěkně mluvit, radost poslouchat i pohledět.