Boží pole, Boží staveniště. Tak se má na sebe a svoji existenci dívat sbor křesťanů (asi nejenom) v Korintě. Něco, co je v pohybu: v růstu, ve výstavbě. Stále se něco děje, žije to tu – není to jen přešlapávání na místě – je to směřování, má to nějakou vizi, nějaký záměr. Ze začátku toho člověk moc nevidí, ale najednou se před ním začne objevovat hrubá stavba, časem se objeví střecha, okna, možná se začne přemýšlet nad vybavením nebo barvou fasády, nad záclonkami do oken. Co ve sboru nesmí chybět, bez čeho se neobejde a co je jen doplňkem?